Marsa Alam: Šnorchlování s mořskými želvami Marsa Mubarak

Do Rudého moře jste přijeli právě kvůli takovému ránu. Loď odráží od mola, pobřeží se pomalu vzdaluje za vámi a kdesi pod tyrkysovou hladinou před vámi už klouže nad útesem mořská želva — nespěchá, je odvěká a čeká, až vstoupíte do vody.

V zátoce Marsa Mubarak sklouznete ze zádi lodi a svět nad hladinou najednou ztichne. Pod vámi se otevírá útes plný barev — papouščí ryby okusují korály, hejna se otáčejí jednotně jako jediná mysl a pak se vedle vás pomalu vynořuje k nádechu stín zelené želvy velký jako talíř na večeři. Dvě zastávky se šnorchlem pod vedením průvodce vám dají čas přestat počítat minuty a jednoduše se vznášet, beztížně, ve vodě tak čisté, že se zdá, že se mořského dna téměř dotýkáte.

Marsa Mubarak je jedna z posledních zátok na tomto pobřeží, kde želvy a jejich mořské louky stále vzkvétají nerušeně — kousek Rudého moře, který se chová tak, jak se kdysi chovalo celé moře. Sdílet zde vodu s volně žijící želvou není ani tak příležitost k fotografii, jako spíš tiché připomenutí, že jste hostem ve světě, který fungoval naprosto dobře i bez vás. Většina lidí se vynořuje klidnější, než když se do vody ponořovala.

Zpátky na palubě už čeká oběd formou bufetu, slunce vám na kůži suší sůl a loď vás unáší k mělké písečné lavici, kde voda zprůhlední jako sklo. Všechno ostatní — vyzvednutí a odvoz z hotelu, veškeré vybavení, klidné tempo dne — je už zařízeno; jediné, co potřebujete přinést, jsou plavky. Na pobřeží se vrátíte s tím zvláštním, neochvějným klidem, jaký zanechá jen dlouhý den strávený na otevřeném moři — takovým, který vydrží déle než opálení.